Škoda – automobil hlupáků

Čas běží rychle a pokrok se nezastaví. Když jsem se narodil, automobilka Škoda vyráběla Favorit, svůj revoluční výrobek, kdy motor a poháněná náprava byly umístěny v přední části vozu. Zatímco v Japonsku bylo standardem vybavit automobil dvěma airbagy, vymýšlet nové bezpečnostní prvky a snižovat aerodynamický odpor pro nižší spotřebu, zde se obdivoval futuristický vzhled, který by zbytku světa připadal historický. Kapitalismus byl v počátcích a Škoda potřebovala silného partnera, který by zajistil prodej na nových trzích, nejlépe západních. Co se za posledních 20 let stalo?

O automobilku Škoda se po roce 89 zajímalo hned několik zahraničních výrobců automobilů. Renault a BMW však v očích Václava Klause nevypadaly věrohodně a zvítězil Volkswagen. Jsem si jist, že BMW by Škodu spíše potopilo a Renault udělal Low-Cost značku po bok Dacie. V rukou koncernu Volkswagen Group však Škoda přímo vzkvétá a neznám jediného Čecha, který by nepěl původně české automobilce ódy na radost. Vlastně bych o jednom věděl, o sobě.

Všechno začalo dobře, protože hned po pár letech vyšel facelift Favoritu, který vznešeně nesl název Felicia, i když to byl stále jen Favorit s novými plechy. Vzhled už vypadal opravdu moderně a mohlo se začít s prodejem v okolních státech. Jako další česko-německý model se představila Octavia, která je dnes nejprodávanějším automobilem v České republice.

V roce 2000 se však 100% vlastníkem Škody stal německý Volkswagen a nyní koupený vůz Škoda je stejně český jako například v Nošovicích vyráběný Hyundai.

Nevadí mi, že je vlastníkem Volkswagen, vadí mi všichni zastánci názoru, že jen škodovka je nejlepším automobilem. Tento názor se tady nejspíše utvořil někdy v šedesátých a sedmdesátých letech a mezi generacemi se dědí dodnes.

Nejlepší bude, když uvedu příklad, proč si myslím přesný opak. Máme v rodině 2 auta. Otec má Škodu Felicia, vyrobenou v roce 2001, tudíž jednu z posledních Felicií, která vyjela z výrobní linky. Byla koupena nová a najel s ní přesně 85 tisíc kilometrů. Matka si koupila před pěti lety v autobazaru francouzský Renault Clio z roku 1997, mělo najeto dle tachometru 80 tisíc a bylo dovezeno z Německa. Samozřejmě si vybírala podle toho, co se jí líbilo, a tak nějaké technické závady a stav vozidla vůbec neřešila.

Chci zabíjet zloděje, chci změnit zákony

Docela delší dobu uvažuju o zbrojním průkazu. Vlastnit zbraň mě zkrátka láká více, než vlastnit automobil. Doba je zlá a zákony a pravidla nedodržuje naprosto nikdo. Soudci rozhodují podle nálady a tlustých obálek. Proč bych tedy neuchopil zákon do vlastních rukou? Vlastnit zbraň totiž není nezákonné a špatné, v roce 2011 by to měla být povinnost, alespoň těch inteligentnějších.

V současné době můžu mít zbraní, kolik chci. Stačí si je koupit a mít zbrojní průkaz skupiny E pro ochranu zdraví, života a majetku. Tady vlastně začíná problém všeho, který je lepší vysvětlit na příkladu.

Jsou 3 hodiny ráno a vzbudí mě nějaké šramocení z vedlejšího pokoje. Z uzamčené skříně/šuplíku/trezoru vytáhnu svou zbraň a půjdu se ve svém vlastním bytě/domě podívat, co se děje. Už ve chvíli, kdy otevřete dveře do pokoje, kde přerušíte zloděje a namíříte proti němu svou zbraň, se dopouštíte mnohem většího trestného činu než zloděj – smrtelně ohrožujete v klidu kradoucího neozbrojeného zloděje. Je velmi nepravděpodobné, že se omluví a udá na policii. Spíše se na vás rozběhne, nebo se pokusí i se svým lupem (vaším majetkem) utéct například oknem/jinými dveřmi. Pokud vystřelíte a zloděj neumře, půjdete sedět na zhruba 10 let, protože jste zranili zloděje, který zrovna vykonával svou protizákonnou činnost. Pokud jej dokonce zabijete, posedíte si mnohem déle, i přestože jste vlastníkem střelné zbraně za účelem ochrany svého majetku.

Díky současným zákonům je tedy nejlepším byznysem stát se zlodějem a chodit loupit neozbrojen. Nejspíše bych kradl ve večerních hodinách manažerům brašny s notebooky, mobily a peněženkami. Jsou to většinou křehcí tvorové, kteří se budou chtít za každou cenu vyhnout zlomeninám. Pokud mě napadne, mám právo ho zažalovat za ublížení na zdraví s trvalými následky a bude mi i určitě platit celoživotní rentu. Chci ho přeci jen okrást!

Spořte, ale jen výhodně

Skončíte za chvíli studium? Nastoupíte za chvíli do zaměstnání? Přemýšlíte o penzijním spoření? Myslíte si, že za 50 let budete sedět v křesle a sledovat turecké telenovely? Čekáte, že vám stát na penzi vyplatí deset tisíc korun měsíčně? Co si o daleké budoucnosti myslet v období dospívání?

Já jsem se nedávno zapřemýšlel, co budu dělat, až ukončím studium. Nejspíše si najdu nějaké klidné zaměstnání, protože díky našemu daňovému systému, který je jedním z nejsložitějších z celého světa, nemám chuť, být právnická osoba.  Odpracuju si svých osm hodin, v pauze odskočím na oběd, zaměstnavatel za mě zaplatí zdravotní a sociální pojištění a doma už budu jen poslušným manželem, který plní všechna přání své skvělé ženy, která bude díky mě stále šťastná.

V mém produktivním období života samozřejmě budu přemýšlet zase nad tím, co budu dělat v důchodu. Jelikož prožiju svůj celý život pravděpodobně v České republice, kde vládnou zlodějové a vyděrači, budu rád, když budu mít v období penze kde bydlet a mít co jíst. Samozřejmě budu spoléhat na své děti, které se o své staré rodiče postarají, ať již hmotně či nehmotně.

Politická situace v České republice

Touto dobou jsem před rokem slyšel ze všech stran, jak jsou babka s dědkem blbí, jak bych je měl přemlouvat. Obrázky s hlavou prasete a nápisem “Vyměňte politiky” na mě koukaly z každého sloupu, billboardu i z poštovní schránky v podobě papírového letáku. Generace starších občanů republiky byla házena do pytle s nápisem levicový volič a mladý, perspektivní a moderní občan byl jednoznačně tím nejlepším pro budoucnost celého světa, volící “nové” pravicové strany.  Ale opravdu tady máme nyní ráj?

Naučil jsem se již nezabývat rozpočtem státu. Na opravení silnic totiž nikdy nebudou peníze. Důležitější je na ministerstvech koupit plno krabic Tic Tacu, kde jedna krabička stojí 100,- KČ, umývat denně služební automobily a prezentovat se plyšovými medvídky za tisíce. Toto byl jen jeden audit z jednoho ministerstva. Jak se hospodaří na ministerstvech dalších, by nebylo těžké si domyslet. Schodek rozpočtu je tedy jen takovým sprostým výsměchem poslanců a ministrů a milé poděkování za zvolení do funkcí. Jde však změnit nějak politický systém? Jde zabránit rozkrádíní státních financí?

Jestli mi něco na české politické scéně vadí, tak jako jsou stále stejné tváře. Někteří politici si zkrátka dali předsevzetí, že pozice poslance bude jejich celoživotní prací. Cílem těchto jednotlivců už je jen vymyslet politický program tak, aby se i v následujících čteřech letech na svém místě udrželi. Ti chytřejší jen změní politickou stranu, jako například pan Kalousek. Z člověka, který věřil v Boha, upřednostňoval rodiny s dětmi, sliboval jim daňové úlevy a štědrou podporu, jim nyní zvyšuje daně a snižuje sociální dávky. S takovými lidmi v čele státu nikdy nebudeme směřovat k elitě Evropy.

Já však mám jeden malý nápad, kterým lze alespoň trochu změnit současnou situaci. Od mnoha lidí před volbami slyším docela podobný názor, že opět budou zvoleni ti stejní. Nejjednodušší by bylo jít skutečně volit nové politické strany s mladými lidmi, kteří by hýřili nápady na všechny strany. Ale díky té méně vzdělané skupině voličů, kteří slyší na slova zdarma, nízké daně, žádné poplatky, to není příliš možné.

Finanční gramotnost v ČR

To, že si myslím o obyvatelích ČR jen samé špatné věci, ví každý. Jednou jsem slyšel i pěkný komentář v rádiu, že Čecha poznáte v zahraničí podle batohu plného řízků a nakradeného vybavení z hotelu, případně podle smrkání – vždy zkontrolují, jestli nevysmrkali poklad. Já jsem si však alespoň myslel, že ví, k čemu jsou ty papírky s portréty osob. Mýlil jsem se.

To jsme jednoho dne šli v hodině ekonomie vyplnit nějakou soutěž na internetu. Týkala se finanční gramotnosti. Jako spíše podprůměrný student jsem si nemyslel, že se umístím na předních místech a budu tak mít šanci dále soutěžit o nějaké hodnotné ceny. Tak jsem tedy vyplňoval a vyplňoval. Pojmy jako RPSN, kontokorent nebo způsoby úročení (p.p., p.a.) přece musí znát každý. To jsem se ale trochu přepočítal.

V dalších hodinách, kdy byl náplní osnovy bankovní sektor, jsem jen tupě zíral, jak někdo neví, jaký je rozdíl mezi debetní a kreditní kartou, co je to životní pojištění a jako perlička – rozdíl mezi termínovaným a netermínovaným vkladem. Vážně bych si přál, aby někteří mí spolužáci pracovali v bankách a mému spořícímu účtu nastavili úrok 5 nebo 6 procent, zatímco na termínované vklady by mi nabízeli téměř nulový. V žádném případě bych si od nich nenechal vydat platební kartu, jelikož se ani ve svých devatenácti letech nesetkali s pojmem embossovaná platební karta.

Vlastně jsem čekal, že v té soutěži, které jsem se před měsícem účastnil, nemůžu mezi těmito lidmi dopadnout jinak než naprosto nejlíp. Tak se také stalo a já se ptám proč. Vážně jsou všichni hloupí a platí bankám zbytečné poplatky? Nebo ještě mají všichni své úspory někde doma pod polštářem? Pojem inflace již umí teoreticky vysvětlit, ale že se vztahuje i na jejich povalující se peníze na běžných účtech nebo pod polštářem, nemají ani tušení. Tím pádem si ani nechci představit, v jakém stavu jsou úspory starších obyvetel, kteří byli v minulém režimu zvyklí dávat své peníze na vkladní knížky.

Jak smazat facebook účet

Kdo není v roce 2011 na facebook.com, jako by nebyl! To by mohlo být pořekadlo blbých pubertálních výrostků, kteří neumí nic jiného, než jen mačkat F5 a klikat na “líbí se mi” na hlavní stránce. Mě však celé toto šílenství online závisláctví obešlo. Jednou za čas si přečíst, kdo nesnáší školu a má blbou náladu, nebo kdo se rozešel s klukem/holkou, kterého/kterou ještě včera milovala/miloval nejvíc na světě, kdo má největší opici po nejskvělejším pátku s těmi nejlepšími lidmi, mě opravdu nebavilo. Třešničkou na dortu byly aplikace “Kdo s tebou chce sex, Jak moc jsi nadržený, Kdo tě miluje”. Ano, možná to je jen můj problém, protože žiju s lidmi, jejichž mozky dokáží myslet jen na ty největší blbosti světa, ale naštěstí ještě existuje Twitter! Bože, díky za tak skvělou a inteligentní sociální síť.

Smazat si facebook účet jde dvěma způsoby. K jednomu se dá proklikat, k druhému progooglit. Tím, který je v nastavení účtu na facebooku, si můžete účet pouze deaktivovat a moct se poté kdykoliv vrátit. Našel jsem ale mnohem lepší řešení.

1. Odznačte se na všech fotografiích

2. Ve 20:00 napiště na zeď “všichni jste postižení a homosexuálové” (nepovinné)

3. Pokud jste provedli bod číslo 2, pokochejte se naposledy stupidními komentáři pod vaším stupidním statusem

4. Otevřete tento odkaz: http://on.fb.me/9DnDYR

5. Postupujte podle instrukcí a máte hotovo

Nyní bude trvat dva týdny, kdy máte na rozmyšlenou. Pokud se v těchto dvou týdnech ke svému účtu nepřihlásíte, je definitivně pryč. Pouze zůstanou u fotek, kde jste byli označeni, vaše jména. Já jsem na bod číslo jedna zapomněl, tak postiženým spoluobčanům zůstalo něco na památku.