Také tomu nedokážete uvěřit? Tatínek přece jezdil do práce ve svém Porsche Cayenne, maminka pracovala přece ve státní správě a jako bonus dostala každý rok 3 měsíční platy navíc a i na tom nejpodřadněším místě byla minimální mzda jako dvě minimální české. A i když jsem byl naposledy v Řecku před krizí v roce 2009, potraviny stály přibližně stejně jako v České republice, a to jsem tam byl v letní sezóně.

Jak tedy mohli Řekové dokázat všechny ty miliardy peněz evropské měny utratit? Rozkradly se a leží na Kajmanech, Seychelech, Kypru? To skutečně nevím. Horší však je, že Řekové pouhými škrty nesníží dluh, jen tempo zadlužování. O to víc k smíchu je celá ECB a parlament EU. Proč držet někoho smrtelně nemocného a nevyléčitelnéno na nejdražší medicíně? Proč ho prostě neodstřihnout?

V Řecku navíc začíná velmi sílit komunistická idea. Zvolejte tedy třikrát hurá a místo nekonečného pumpování peněz odpojte eurovody. To stejné udělejte později s Itálií a uvidíte, jak se komunistický Řím a Athény zmohou na nejmocnější impérium světa!

Pamatujete si rok 2009 a 2010?

Revoluce na poli operačních systémů – Windows 7. Systém, který si všichni zamilovali. Prodeje notebooků s tímto systémem rekordně vzrostly. S novým balíčkem Windows Live Essentials a službou SkyDrive utekl Microsoft ještě více své konkurenci. O ještě větší kus dál utekl další rok. Vánočním hitem byl Xbox 360 a Kinect. Navíc díky té skvělé provázanosti těchto služeb s jediným Windows LiveID a pozdějším rozšíření dostupnosti Xbox LIVE zóny o ČR si Microsoft zajsitil to, že nemá žádného konkurenta a nabízí naprosto nejvíc. Sony se svým Playstation a Nintendo se svým pravěkým Wii se ocitaly s prodejními čísly někde hluboko dole za Xboxem vždycky, ale nyní jim nezbývá nic jiného, než si tam tak nějak o trochu líp ustlat, protože tam budou pravděpodobně už navždy.

2011? Windows Phone

Není lepšího dárku pod stromeček než nového telefonu s nejdokonalejším mobilním systémem všech dob – Windows Phone 7.5 Mango. V ČR to mohly být jen telefony od HTC nebo Samsungu, ale celá západní Evropa si již může užívat nejdokonalejšího telefonu Nokia Lumia 800. Nyní provázanost Xboxu, Windows 7 a WP 7.5 předvádí veškeré konkurenci, jak má vypadat jednoduchost, funkčnost a dokonalost. V ČR se tohoto telefonu dočkáme zřejmě až v lednu 2012 a v únoru by měla následovat Nokia Lumia 710. Pokud tedy letos někdo dostal pod stromeček telefon s Androidem nebo iOS a velmi se radoval, ukazoval okolnímu inteligentnímu světu jen svoji omezenost a tupost.

A 2012?

Pro opravdové profesionály bude důležité uvolnění beta verze nového Windows 8, který ukáže, jak má vypadat dokonalý operační systém pro stolní počítače a tablety. Budoucnost je v dlaždicích a cloudu. Na pevném disku mám už jen hudbu a videa, a to ne kvůli nedokonalosti SkyDrive a Live Mesh, ale kvůli nedostatečně kvalitnímu a rychlému internetovému připojení především v mobilních zařízeních.

V každém případě si nekoupím telefon od společnosti, která neumí stvořit funkční mobilní OS. Nic na tom nemění ani fakt, že bude vyrábět telefony s Windows Phone 7. Tato finská značka s telefony Made in CHINA mi začíná být proti srsti.

Pokud má však člověk všech pět pohromadě, tak ví, že je nejlepší volbou koupit si telefon od HTC se systémem Windows Phone 7 (od podzimu 7.5). Tyto telefony mají naprosto špičkový HW a dokonalý mobilní operační systém. V ČR je naprosto úžasné i to, že takto skvělý telefon stojí o třetinu méně než stejně vybavený telefon se systémem Android. Například HTC 7 Mozart stojí v Sunnysoftu 6.590 Kč a podobně vybavený HTC Desire S 9.690 Kč. Za vše může to, že lidé prostě Android milují. Má to krásnou grafickou HTC Sense nadstavbu a telefon na ně kouká z každé reklamy. Takto se zmanipulují masy a není nikdo, kdo by netoužil po velkém dotykovém telefonu s Androidem. Vlastně i lidé, kteří ani neví, co je to Intel a AMD, kupují tyto krásné velké telefony, i když budou používat ani ne polovinu všech jeho funkcí. O něco lépe je na tom Apple. Ten prodá předražený iPhone za 16 tisíc s deseti funkcemi, uživatel si nainstaluje odporný iTunes a tím vše končí. Takto zkrátka poznáte úplného blba a hlupáka, má v kapse iPhone nebo nějaký velký telefon s Androidem.

Nejvíc mě baví Samsung – taková ta bambusácko-korejská společnost, která vyrábí auta, ledničky, pračky, mikrovlnné trouby, myčky, televize, rádia, fotoaparáty, monitory, mobilní telefony s designem iPhone, mp3 přehrávače a plno dalších věcí. Už jim chybí jen montované domy a nábytek. Potom byste mohli mít kompletní Samsung domácnost.

Opravdu cyhtrého člověka tedy poznáte podle toho, že má v kapse telefon HTC s Windows Phone 7. Je totiž velmi pravděpodobné, že veškeré dokumenty a fotografie si ukládá na SkyDrive, kontakty a zprávy má zazálohované přes Live Mesh, hudbu přehrává ve funkčním(ne jen efektním jako u ostatních) hudebním přehrávači a nepotřeboval obrovskou reklamní kampaň s vymýváním mozků. Takovýto člověk si koupí telefon jen díky skvělé funkčnosti za naprosto malý peníz. Microsofte, velké díky, že myslíš na inteligentní a náročné jedince.

To by bylo něco, kdyby zase padla vláda. Tentokrát to však mírumilovný „Péťa“ nějak ohlídá, Radkovi s Vítem domluví, odboráře odpinkne jednou větou, že dostanou jen „nasráno“ a rekordní zadlužení poroste dál. Všechno se svede na levici a budeme se tvářit šťastně.

Pár stovek tisíc lidí se však už bouří. Všechny úsporné balíčky pouze vytahují další peníze z kapes těch, co nějakým způsobem pracují a do přerozdělovacího (možná rozkládacího) systému je nedobrovolně odvádějí, ať již daní z příjmu, spotřební daní, daní z přidané hodnoty a jiných. Takovýmto systémem bude růst ekonomika podobně rychle jako v zemích východních, jelikož fyzické osoby začnou spíše šetřit a utrácení skončí a změny DPH stejně nepřinesou do státní kasy peněz tolik, kolik by přerozdělovači (možná rozkrádači) potřebovali.

ČR nedosahuje tak kritického zadlužení jako Řecko, Island nebo třeba Španělsko, což se snaží některá média typu TV Nova stále tvrdit. Na platy státních zaměstnanců by bylo, jen by to chtělo trochu změnu. V České republice se však mění systém příjmů a výdajů vždy tím špatným způsobem a naprosto nevyváženě.

Nejlepším řešením je jít demonstrovat a stávkovat, ukázat tak svůj nesouhlas s tím, co se děje. Statisíce lidí jsou nespokojeni se současnou politickou situací a dokazují to průzkumy různých agentur, podle kterých se řídí politické strany hlavně před volbami, kdy každé procento voličů znamená na kalkulačce vyšší číslo. Ostatní průzkumy jsou pro ně jen nudné bláboly těch, co platí a platí. Bohužel jakákoliv snaha o svrhnutí vlády někým tam z venku, jako se to povedlo dělnickému lidu před dvaceti lety, bude marná. Nečas má své místečko a předání je nemožné.

Stávka je v demokratickém světě naprosto legálním způsobem vyjadřování nesouhlasu. Nejhorší však je, když takovou stávku vede idiot, který z nějakých nepochopitelných důvodů není schopen vyjednávání a pouze vydírá a křičí jako Paroubek na mítinku. O to horší, když má proti sobě druhého idiota, který je ovlivněn zlodějem Kalouskem a ani koruna výdajů navíc by nebyla přípustná.

Nakonec vše skončí tak, jako by se to vše nestalo. Vyjednávání se zadřou, lidé budou pracovat, platit a jen hloupě křičet a za 3 roky zvolí opozici. Typičtější obrázek české společnosti neexistuje.

Co bude dál? Rozpočet pro opravu silnic a dálnic je tento rok třetinový, takže se už spekuluje o uzavření některých silnic. Odbory demonstrují, aby dostaly přidáno pár stovek. Příští rok se zvýší DPH a polovina republiky bude jíst jen o trochu větší denní porce, než měli židé v koncentračních táborech.

Kdo za to může? Samozřejmě celý český národ. Není to tak selhání politiků, ale spíše občanů samotných. Jako každé volby se ukázalo, že vidí pouze strany, které vidět jsou, takže billboardy, deník Blesk a “zprávy” na TV Nova měly hlavní slovo v lákání voličů. Opět lidé volili stejné tváře a stejné zloděje. Pokud někdo věřil že TOP 09 a VV jsou nové strany a přinesou velkou změnu, byl to idiot a takových jsem viděl plno.

Co je na tom všem největší vtip? Český národ jsou tupé ovce a příští volby, i kdyby byly předčasné, dopadnou úplně stejně.

Tento návrh na zvýšení platu bude asi prvním i posledním, kdy bude všech 200 poslanců hlasovat pro ANO. Ovšem ani toto neotevře občanům oči. To jsou přece ti hodní, kterým dají hlas vždy, protože mají všude billboard! Já osobně tleskám všem, kteří volili stranu, která se do parlamentu nedostala. Zkuste o své volbě říct i svým blízkým a známým, jinak se tento začarovaný kruh střídání vlád ODS a ČSSD nikdy nezmění.

Zatímco mí kamarádi o víkendech směňovali peníze v hospodách za různé alkoholické nápoje, já jsem po večerech zkoumal, jak udělat ze stokoruny něco víc. Má první cesta, krátce po osmnáctých narozeninách, směřovala do tenkrát ještě družstevní záložny Fio, dnes banky, která nabízela bezplatné vedení běžného a spořicího účtu s úrokovou sazbou 1,6 %. Poté jsem se už jen krásně pobavil všemi spolužáky, kteří se nechali zlákat studentskými účty, kde sice budou po dobu studia platit téměř nulové poplatky, ale později, když neukáží potvrzení o studiu, budou platit i za provádění bezhotovostních transakcí. Jejich lenost nakonec samozřejmě zvítězí a u banky, která je s radostí okrádá o desítky korun měsíčně, zůstanou, protože měnit čísla účtů a zařizování trvalých příkazů se jim nebude chtít, i když existuje takzvaný Kodex mobility, kdy se „nová“ a „stará“ banka o vše postará za klienta.

Bohužel se snižováním úrokových sazeb u všech bank přestaly být spořící účty výhodné, takže jsem se rozhlížel v nabídkách bank dále. Narazil jsem na různé podílové fondy, které slibovaly úrokové sazby okolo 3-8 %, ale ty jsem při úplném přečtení ceníků zamítl. Proto jsem se rozhodl, že zkusím zhodnocovat své peníze sám a jelikož vlastním účet u Fio banky, je nejjednodušší si zřídit obchodní účet v RM-System a začít obchodovat s akciemi.

I když jsem naprostý začátečník, povedlo se mi za pouhý jeden měsíc zhodnotit své peníze o celých 11 procent. Na úpadku společnosti Sazka těží konkurence a já neváhal a zakoupil akcie společnosti Fortuna. Stačily pouze zprávy o dividendě 0,3 €, zvýšení tržeb, urychlení přípravy vlastní číselné loterie a pozastavení licence Sazce a peníze vložené do akcií mi vydělaly přibližně tolik, co by mi nenabídly ani termínované vklady na několik let. Byl jsem, jak se říká, na správném místě ve správnou chvíli.

O automobilku Škoda se po roce 89 zajímalo hned několik zahraničních výrobců automobilů. Renault a BMW však v očích Václava Klause nevypadaly věrohodně a zvítězil Volkswagen. Jsem si jist, že BMW by Škodu spíše potopilo a Renault udělal Low-Cost značku po bok Dacie. V rukou koncernu Volkswagen Group však Škoda přímo vzkvétá a neznám jediného Čecha, který by nepěl původně české automobilce ódy na radost. Vlastně bych o jednom věděl, o sobě.

Všechno začalo dobře, protože hned po pár letech vyšel facelift Favoritu, který vznešeně nesl název Felicia, i když to byl stále jen Favorit s novými plechy. Vzhled už vypadal opravdu moderně a mohlo se začít s prodejem v okolních státech. Jako další česko-německý model se představila Octavia, která je dnes nejprodávanějším automobilem v České republice.

V roce 2000 se však 100% vlastníkem Škody stal německý Volkswagen a nyní koupený vůz Škoda je stejně český jako například v Nošovicích vyráběný Hyundai.

Nevadí mi, že je vlastníkem Volkswagen, vadí mi všichni zastánci názoru, že jen škodovka je nejlepším automobilem. Tento názor se tady nejspíše utvořil někdy v šedesátých a sedmdesátých letech a mezi generacemi se dědí dodnes.

Nejlepší bude, když uvedu příklad, proč si myslím přesný opak. Máme v rodině 2 auta. Otec má Škodu Felicia, vyrobenou v roce 2001, tudíž jednu z posledních Felicií, která vyjela z výrobní linky. Byla koupena nová a najel s ní přesně 85 tisíc kilometrů. Matka si koupila před pěti lety v autobazaru francouzský Renault Clio z roku 1997, mělo najeto dle tachometru 80 tisíc a bylo dovezeno z Německa. Samozřejmě si vybírala podle toho, co se jí líbilo, a tak nějaké technické závady a stav vozidla vůbec neřešila.

Jelikož jsem měl možnost najet v obou vozech tisíce kilometrů jako spolujezdec, můžu je velmi podrobně porovnat: Ve Felicii, která je o 4 roky mladší než Clio, se cestuje podstatně méně pohodlněji. Při 100 km/h točí motor více otáček a je třeba zesilovat rádio. Špatné odhlučnění motoru, vysoký aerodynamický odpor a velmi tvrdá sedadla dělají z Felice auto vhodné jen na městské cestování. V Cliu je naopak radost cestovat. Pohodlné sedačky, velmi dobře odhlučněný motor, lepší zpřevodování a komfortněji laděný podvozek dělají z Clia daleko lepšího společníka na delší cesty než Felicia.

O tom, že je Clio bezpečnější, má nižší spotřebu při vyšším výkonu a menším objemu motoru, je méně korodující i za zimního provozu, nemá cenu psát. Fanoušci Škody by mi stejně nevěřili. Nejvtipnější však na obou vozech je, že při případném prodeji se prodá Felicia za více peněz než Clio, i když je téměř ve všech směrech horší. Stačí název Škoda a úspěch při prodeji je zaručen.

A nejčastější výroky českých fanoušků německé škodovky: “Na škodovky jsou levnější náhradní díly” nebo “Škodovky jsou pořádný kus neodfláknuté práce” jsou jen opravdovým „blábolem“ lidí, kteří mají nulový přehled o světě a žijí stále v minulém režimu. Servis je totiž stejně drahý jako na zahraniční auta, protože Škoda je zahraniční auto a kvalita se od zahraničních výrobců vůbec neliší, jelikož většina aut používá součástky výrobců, kteří je distribuují konkurenčním výrobcům automobilů. I díky tomu je nošovický Hyundai ze 30-ti % stejný s mladoboleslavskými škodovkami.

Díky naivitě českých občanů však dokáže Škoda prodávat svá méně vybavená auta s horšími motory za více peněz než zahraniční konkurence s daleko lepšími modely a s lepší výbavou.

Například taková Škoda Octavia (nižší střední třída) s lepší výbavou a silnějším motorem stojí stejně jako BMW řady 3 (střední třída), která má podobnou výbavu v základu. Toto stojí za zamyšlení, ne?

V současné době můžu mít zbraní, kolik chci. Stačí si je koupit a mít zbrojní průkaz skupiny E pro ochranu zdraví, života a majetku. Tady vlastně začíná problém všeho, který je lepší vysvětlit na příkladu.

Jsou 3 hodiny ráno a vzbudí mě nějaké šramocení z vedlejšího pokoje. Z uzamčené skříně/šuplíku/trezoru vytáhnu svou zbraň a půjdu se ve svém vlastním bytě/domě podívat, co se děje. Už ve chvíli, kdy otevřete dveře do pokoje, kde přerušíte zloděje a namíříte proti němu svou zbraň, se dopouštíte mnohem většího trestného činu než zloděj – smrtelně ohrožujete v klidu kradoucího neozbrojeného zloděje. Je velmi nepravděpodobné, že se omluví a udá na policii. Spíše se na vás rozběhne, nebo se pokusí i se svým lupem (vaším majetkem) utéct například oknem/jinými dveřmi. Pokud vystřelíte a zloděj neumře, půjdete sedět na zhruba 10 let, protože jste zranili zloděje, který zrovna vykonával svou protizákonnou činnost. Pokud jej dokonce zabijete, posedíte si mnohem déle, i přestože jste vlastníkem střelné zbraně za účelem ochrany svého majetku.

Díky současným zákonům je tedy nejlepším byznysem stát se zlodějem a chodit loupit neozbrojen. Nejspíše bych kradl ve večerních hodinách manažerům brašny s notebooky, mobily a peněženkami. Jsou to většinou křehcí tvorové, kteří se budou chtít za každou cenu vyhnout zlomeninám. Pokud mě napadne, mám právo ho zažalovat za ublížení na zdraví s trvalými následky a bude mi i určitě platit celoživotní rentu. Chci ho přeci jen okrást!

Ona však i taková procházka ve večerních hodinách ve špatné čtvrti může být nebezpečná. Pokud ke mně přistoupí pár lidí a bude požadovat finanční hotovost, měl bych mít právo je upozornit, že mám střelnou zbraň, kterou budu schopen použít v případě, že si nedají říct. Chci přece chránit svůj majetek! Bohužel, v současné době musím zlodějům své peníze bez jakýchkoliv námitek vydat.

Je tedy úplně jedno, jestli si koupíte střelnou zbraň a budete vlastnit zbrojní průkaz s příslušnou skupinou, nebo budete mít v šuplíku plynovou pistoli. Ani jednu nebudete moci použít pro účel své ochrany. Pouze v případě, kdy na vás vytasí zloděj svou vlastní pistoli, což však může být už pozdě.

Jak by se mi líbila změna zákona? Abych si mohl nezvané hosty ve 3 hodiny ráno ve svém bytě, na svém pozemku střílet, jak by se mi chtělo. Pokud mi někdo přeleze plot, tak ho upozorním, ať okamžitě odejde. Pokud neuposlechne, tak ho klidně odstřelím. Můj pozemek a můj majetek je prostě můj a já mám právo jej akorát chránit, což mi zákon přísně zakazuje.

Já jsem se nedávno zapřemýšlel, co budu dělat, až ukončím studium. Nejspíše si najdu nějaké klidné zaměstnání, protože díky našemu daňovému systému, který je jedním z nejsložitějších z celého světa, nemám chuť, být právnická osoba.  Odpracuju si svých osm hodin, v pauze odskočím na oběd, zaměstnavatel za mě zaplatí zdravotní a sociální pojištění a doma už budu jen poslušným manželem, který plní všechna přání své skvělé ženy, která bude díky mě stále šťastná.

V mém produktivním období života samozřejmě budu přemýšlet zase nad tím, co budu dělat v důchodu. Jelikož prožiju svůj celý život pravděpodobně v České republice, kde vládnou zlodějové a vyděrači, budu rád, když budu mít v období penze kde bydlet a mít co jíst. Samozřejmě budu spoléhat na své děti, které se o své staré rodiče postarají, ať již hmotně či nehmotně.

Budu však spořit? Nejspíše ano, ale v žádném případě se nebude jednat o formu penzijního spoření. Nelíbí se mi představa, že každý měsíc posílám určitou finanční částku někam, kde si ji budu moct vybrat až za 30-40 let, kdy budu mít nárok na odchod do důchodu. Jelikož se dokážu velmi dobře orientovat v bankovním sektoru, dokážu si své úspory zhodnotit mnohem lépe a navíc mít naspořenou finanční částku k dispozici kdykoliv. Penzijní spoření je jen takový vynález bank, jak z jejich klientů v pravidelném intervalu dostávat hotovost, která se však zhodnotí téměř nulově díky nízkým úrokům a inflaci.

Já se v budoucnu zaměřím na cenné papíry a termínované vklady. Pro člověka, který dokáže alespoň trochu analyticky myslet, není problémem své peníze zhodnocovat velmi rychle a bezpečně, navíc bez zbytečných poplatků bankám. Tak si snad zajistím klidné prožití svých posledních let života. Na stát se spoléhat rozhodně nebudu a vůbec by mi nevadilo, kdyby například lidé narození od roku 2000, neměli na penzi nárok naprosto žádný.

Naučil jsem se již nezabývat rozpočtem státu. Na opravení silnic totiž nikdy nebudou peníze. Důležitější je na ministerstvech koupit plno krabic Tic Tacu, kde jedna krabička stojí 100,- KČ, umývat denně služební automobily a prezentovat se plyšovými medvídky za tisíce. Toto byl jen jeden audit z jednoho ministerstva. Jak se hospodaří na ministerstvech dalších, by nebylo těžké si domyslet. Schodek rozpočtu je tedy jen takovým sprostým výsměchem poslanců a ministrů a milé poděkování za zvolení do funkcí. Jde však změnit nějak politický systém? Jde zabránit rozkrádíní státních financí?

Jestli mi něco na české politické scéně vadí, tak jako jsou stále stejné tváře. Někteří politici si zkrátka dali předsevzetí, že pozice poslance bude jejich celoživotní prací. Cílem těchto jednotlivců už je jen vymyslet politický program tak, aby se i v následujících čteřech letech na svém místě udrželi. Ti chytřejší jen změní politickou stranu, jako například pan Kalousek. Z člověka, který věřil v Boha, upřednostňoval rodiny s dětmi, sliboval jim daňové úlevy a štědrou podporu, jim nyní zvyšuje daně a snižuje sociální dávky. S takovými lidmi v čele státu nikdy nebudeme směřovat k elitě Evropy.

Já však mám jeden malý nápad, kterým lze alespoň trochu změnit současnou situaci. Od mnoha lidí před volbami slyším docela podobný názor, že opět budou zvoleni ti stejní. Nejjednodušší by bylo jít skutečně volit nové politické strany s mladými lidmi, kteří by hýřili nápady na všechny strany. Ale díky té méně vzdělané skupině voličů, kteří slyší na slova zdarma, nízké daně, žádné poplatky, to není příliš možné.

A vážně se divím, že ještě nikoho nenapadlo prezentovat ve svém volebním programu na pozici číslo 1 změnu volebního zákona tak, že by mohl být kandidát zvolen maximálně dvakrát za celou svou kariéru do funkce poslance. Díky tomuto by bylo možné v poslanecké sněmovně vidět zástupce více politických stran a hlavně by se poslanci drželi svých volebních programů. Již by to nebylo za vlády Nečase, Zemana, Klause, bylo by to například za vlády Zelených, Svobodných a Věcí veřejných. Nikdo by neměl čas pamatovat si nové a střídající se politiky, ale pouze změny, kterých by bylo mnohem více a určitě i ku prospěchu.

Až půjdu za příští 3 roky k volbám, budu volit tu stranu, která se bude co nejvíce blížit mým myšlenkám, které jsou:

1. Poslanec může vykonávat svou funkci maximálně 8 let
2. Zrušení senátu
3. Zvýšení práv prezidentské funkci
4. Zveřejnění všech výdajů na ministerstvech (později i v ostatních státních institucích) na webové stránky (díky současným technologiím je to velmi snadné i levné)

Jen tak se dá dosáhnout poměrně stabilní vlády, kde se budou snažit politické strany o skutečné plnění volebních programů.