Škoda – automobil hlupáků

Komentáře: 4

Čas běží rychle a pokrok se nezastaví. Když jsem se narodil, automobilka Škoda vyráběla Favorit, svůj revoluční výrobek, kdy motor a poháněná náprava byly umístěny v přední části vozu. Zatímco v Japonsku bylo standardem vybavit automobil dvěma airbagy, vymýšlet nové bezpečnostní prvky a snižovat aerodynamický odpor pro nižší spotřebu, zde se obdivoval futuristický vzhled, který by zbytku světa připadal historický. Kapitalismus byl v počátcích a Škoda potřebovala silného partnera, který by zajistil prodej na nových trzích, nejlépe západních. Co se za posledních 20 let stalo?

O automobilku Škoda se po roce 89 zajímalo hned několik zahraničních výrobců automobilů. Renault a BMW však v očích Václava Klause nevypadaly věrohodně a zvítězil Volkswagen. Jsem si jist, že BMW by Škodu spíše potopilo a Renault udělal Low-Cost značku po bok Dacie. V rukou koncernu Volkswagen Group však Škoda přímo vzkvétá a neznám jediného Čecha, který by nepěl původně české automobilce ódy na radost. Vlastně bych o jednom věděl, o sobě.

Všechno začalo dobře, protože hned po pár letech vyšel facelift Favoritu, který vznešeně nesl název Felicia, i když to byl stále jen Favorit s novými plechy. Vzhled už vypadal opravdu moderně a mohlo se začít s prodejem v okolních státech. Jako další česko-německý model se představila Octavia, která je dnes nejprodávanějším automobilem v České republice.

V roce 2000 se však 100% vlastníkem Škody stal německý Volkswagen a nyní koupený vůz Škoda je stejně český jako například v Nošovicích vyráběný Hyundai.

Nevadí mi, že je vlastníkem Volkswagen, vadí mi všichni zastánci názoru, že jen škodovka je nejlepším automobilem. Tento názor se tady nejspíše utvořil někdy v šedesátých a sedmdesátých letech a mezi generacemi se dědí dodnes.

Nejlepší bude, když uvedu příklad, proč si myslím přesný opak. Máme v rodině 2 auta. Otec má Škodu Felicia, vyrobenou v roce 2001, tudíž jednu z posledních Felicií, která vyjela z výrobní linky. Byla koupena nová a najel s ní přesně 85 tisíc kilometrů. Matka si koupila před pěti lety v autobazaru francouzský Renault Clio z roku 1997, mělo najeto dle tachometru 80 tisíc a bylo dovezeno z Německa. Samozřejmě si vybírala podle toho, co se jí líbilo, a tak nějaké technické závady a stav vozidla vůbec neřešila.

More

Chci zabíjet zloděje, chci změnit zákony

Komentáře: 3

Docela delší dobu uvažuju o zbrojním průkazu. Vlastnit zbraň mě zkrátka láká více, než vlastnit automobil. Doba je zlá a zákony a pravidla nedodržuje naprosto nikdo. Soudci rozhodují podle nálady a tlustých obálek. Proč bych tedy neuchopil zákon do vlastních rukou? Vlastnit zbraň totiž není nezákonné a špatné, v roce 2011 by to měla být povinnost, alespoň těch inteligentnějších.

V současné době můžu mít zbraní, kolik chci. Stačí si je koupit a mít zbrojní průkaz skupiny E pro ochranu zdraví, života a majetku. Tady vlastně začíná problém všeho, který je lepší vysvětlit na příkladu.

Jsou 3 hodiny ráno a vzbudí mě nějaké šramocení z vedlejšího pokoje. Z uzamčené skříně/šuplíku/trezoru vytáhnu svou zbraň a půjdu se ve svém vlastním bytě/domě podívat, co se děje. Už ve chvíli, kdy otevřete dveře do pokoje, kde přerušíte zloděje a namíříte proti němu svou zbraň, se dopouštíte mnohem většího trestného činu než zloděj – smrtelně ohrožujete v klidu kradoucího neozbrojeného zloděje. Je velmi nepravděpodobné, že se omluví a udá na policii. Spíše se na vás rozběhne, nebo se pokusí i se svým lupem (vaším majetkem) utéct například oknem/jinými dveřmi. Pokud vystřelíte a zloděj neumře, půjdete sedět na zhruba 10 let, protože jste zranili zloděje, který zrovna vykonával svou protizákonnou činnost. Pokud jej dokonce zabijete, posedíte si mnohem déle, i přestože jste vlastníkem střelné zbraně za účelem ochrany svého majetku.

Díky současným zákonům je tedy nejlepším byznysem stát se zlodějem a chodit loupit neozbrojen. Nejspíše bych kradl ve večerních hodinách manažerům brašny s notebooky, mobily a peněženkami. Jsou to většinou křehcí tvorové, kteří se budou chtít za každou cenu vyhnout zlomeninám. Pokud mě napadne, mám právo ho zažalovat za ublížení na zdraví s trvalými následky a bude mi i určitě platit celoživotní rentu. Chci ho přeci jen okrást!

More

Díky za státní maturitu!

Napsat komentář

Státní maturita se začala chystat, když jsem byl maličkým žáčkem nižšího stupně na základní škole. Čas pak však plynul a plynul, až doplynul ke mně. Stal jsem se tím vyvoleným a hrdinou. Já budu ten ze slavného ročníku, kdy maturuje kuchař, elektrikář, zdravotník, stavař i informační technolog z jednoho jediného zadání! Už mohly statisíce studentů odmaturovat státně, ale byli hloupí, bojovali a ani nevěděli proč. Křičeli: “Nekraďte mi moji školní maturitu! Jsem přece hrdý (typicky tupý) Čech a nechci státní maturitu.”

Já jsem se těšil od první chvíle, jsem propagátor. Jsem totiž inteligentní a chytrý student, který ví, že stát nám přímo usnaďnuje život na střední škole. Aby odmaturovali i ti slabší, jako jsou například kuchaři, zedníci a kosmetičky podlahových krytin, musí se nějak sjednodit zadání. Sjednotili ho skvěle! Rovnou do dvou podob. Základní úroveň pro méně chytré a vyšší úroveň pro gympláky, kteří nechtějí být na stejné úrovni jako ti méně chytří.

Jak jsem již psal výše, jsem chytrý a bystrý, proto jsem si pro generální zkoušku vybral nižší úroveň. Nemám důvod namáhat svou hlavu, protože je v současné době úplně jedno, kterou udělám. U přijímacího řízení na vysokou školu je bude zajímat, jen jestli maturitu mám. Vyšší úroveň je jen pro lepší pocit těch, co ji budou dělat (naivní gymnazisté).

Český jazyk se skládal ze dvou částí – test a slohová práce. Jedno bylo lehčí než to druhé. Abych řekl pravdu, odmaturoval bych z toho v 9. třídě na základní škole. Možná ještě líp, protože celou střední probíráme jen literaturu. Najít chybu ve větě a zjistit, o čem byl článek, který jsem si právě přečetl, byla ta nejjednodušší věc, kterou jsem vůbec kdy dělal. Určitě to bylo snadnější, než přijímačky na střední. O tom ale moc nevím, já měl se samými jedničkami na základce dveře otevřené do všech škol.

Anglický jazyk jsem si vybral místo matematiky. Písemná část byla podobně primitivní. Stačilo si přečíst článek a vědět, o čem je. Trošku jsem bojoval u jedné z poslechových částí. Slečna na Compact Discu mluvila moc rychle a né všechno jsem jí rozuměl (earthquake vs. earthquick). Příště si však lépe vyčistím uši, možná byl problém jen na straně příjímače.

More

Proč jsem neřidič?

1 komentář

Když člověk dospívá, těší se na to, až mu bude 18 let, protože si bude moct udělat řidičský průkaz. Tímto způsobem si mnoho mladých lidí svou dospělost dokazuje. Usednout za volant a říct si, že už nejsou jedněmi z těch dětí, co chodí pěšky a musí využívat služeb veřejné dopravy. Já se však svezu raději vlakem nebo autobusem tam, kam potřebuju.

Všichni mají potřebu se mě neustále ptát, proč řidičák nemám taky. Musím jim proto pořád odpovídat, že ho nepotřebuju.

Z čekých silnic se mi zkrátka dělá zle. Nemyslím tím díry, těm se dá vyhnout, ale blbcům na nich ne. Když jsem někým někam vezen, mám strach o svůj život. Opět ne řidičem, který mě veze, ale těmi, co jedou okolo. Na českých silnicích vidím nejčastěji 3 kategorie řidičů:

1) Český buran

Jedete si hezky v klidu 80 – 90 km/h na silnici mimo město, ale za zadkem auta se vám lepí nějaký blb a nedá si pokoj. Nejčastěji to je obyčejný Franta, který je pyšný na svou Škodu Octavii 1.9 TDI nebo 1.6 MPI, dovezenou z Německa a stočeným tachometrem o 100 tisíc kilometrů. Pro takového člověka jste naprostou brzdou provozu, i když jedete dle předpisů. Za každou cenu musí dohnat toho před ním a předjet. Nejvtipnější je, když takového českého burana svou plynulou ekonomickou jízdou dojedete, protože o 10 km dál brzdil celý provoz nadměrný náklad nebo traktor.

2) Uspěchaný podnikatel

Řidiče z této skupiny moc nevidíte, protože má rychlé Audi A4 combi nebo VW Passat combi. Nemá tušení, že povolená rychlost je jen 90 km/h a předjíždí naprosto všechny a všude, plné čáry neřeší. Samozřejmě u toho stíhá telefonovat, protože jednou rukou dokáže vše. Tohoto řidiče většinou potkáte za půl hodiny někde ve stromě nebo na okraji vozovky odstaveného policejní hlídkou.

More

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.